Zoufalá doba přináší zoufalé činy. A tak, kdo na to má nervy, ten dál trénuje a hraje načerno. Česko dál úpí pod přísným embargem na sport, rodiče mladých hráčů vytahují ze šrajtoflí desítky tisíc korun, jen aby jejich ratolesti pár týdnů klouzali led. V cizině. „Situace je katastrofální,“ říká přední dovednostní kouč Richard Kovařík, jenž objevil cestu, jak v cizině najít pár volných míst pro utěšení české deprese.
Vzal dva třinecké dorostence, které díky svým kontaktům v Ambri na měsíc umístil do patronátu švýcarské výchovy. Jenže o takové klice může mluvit jen titěrné množství zapálených teenagerů. Drtivá většina doma nekompromisně uvadá. Pokud náhodou nenajde flíček na kempu v zahraničí, kde už pochopili, co je česká tíseň, a násobně zvedli nájemné za ledovou plochu. „Zatímco my stojíme, ve Skandinávii vesele pokračují v trénování i hraní,“ štve Richarda Kovaříka. Zdaleka nejen jeho.
Situace v mládežnickém hokeji je absurdní a kritická. Nakolik se to odráží v nervozitě rodičů?
„Dennodenně mám několik telefonátů, nejen odsud, ale i ze Slovenska. Rodiče jsou skutečně zoufalí, nevědí, co dělat. Deset, patnáct let v kuse o víkendech i přes týden mrznou na zimácích, podporují kluky a najednou je konec. Sedí doma mezi čtyřmi stěnami a nevidí světlo na konci tunelu. Doma všechno zavřené a oni nevědí, co dál. Jediná možnost je tedy zahraničí. Skandinávie, Švýcarsko, Rakousko nebo zámoří. Ne všude se smí hrát mistráky, ale mohou si domlouvat přáteláky a co je hlavní, pokračují v trénování. Zatímco u nás se nesmí nic. A tak trénuje jenom ten, kdo má odvahu a nebojí se, že ho někdo udá a celé to praskne.“
Je skvělé vnímat, že na severu Evropy jsou dávno o míle dál, a Česko, které roky Švédy a Finy marně dohání, přešlapuje na místě…
„Bohužel, tak to je. Nedávno jsme měli jet na turnaj do Švédska, měsíc kolem Vánoc byli zavření. Teď už trénují a hrají zápasy. Informace z Finska hovoří o tom, že mládežnické kategorie normálně dohrávají sezonu.“
Celý článek k přečtení zde.